Citronové kuře s mátou

Dneska je první den vánočních prázdnin a já se rozhodla po dlouhé době něco zase uvařit. Recept na dnešní jídlo jsem našla v jedné marocké kuchařce, kterou jsem měla pučenou od kamarádky. Hledala jsem něco jednoduchého a přitom dobrého a proto, když jsem viděla toto citronové kuře nemohla jsem udělat nic jiného, než ho připravit.
Kuře se peče tzv, na motýlka, to znamená, že je kuře na placku a tím pádem se nemusí tak dlouho péct/grilovat a nemůže se stát, že by bylo vysušené.
Koriandr společně s mátou při pečení krásně provoní celý byt a navodí u vás doma marockou atmosféru až se vám začnou sbíhat sliny. Ke kuřeti jsem udělala lehký salát a brambory, které jsem uvařila a po půl hodině pečení jsem je přidala k masu, aby mírně zezlátly.

Kotlety na tmavém pivu

Pro podzimní dny platí, že jsou převážně sychravé a studené. Venku fouká chladný vítr a nikomu se nechce vůbec nic dělat. U nás doma jsme všichni vyspávali skoro až do oběda a proto jsme se rozhodli vypustit snídani, ale připravit si o to lepší oběd.

Kotlety jsem vybrala proto, že si před pár dny můj mladší brácha stěžoval, že s námi musí jíst jen samou zeleninu a ovoce a chybí mu nějaký pořádný kus masa. Spojení kotlet s pivem napadlo mojí mamku a mně se ten nápad hned líbil, protože tahle kombinace není úplně neznámá, ale méně používaná o proti kotletám se smetanou a podobně. 

K masu jsem si jako přílohu udělala dušenou kapustu a bramborovou kaši, ale nikdo nevylučuje si ke kotletám opéct kousek chleba a vše zapít zbytkem použitého piva.

Mramorová bábovka

Každou chvilku má přijít na návštěvu naše rodinná kamarádka a oční lékařka se svou rodinou. Přinese mi ukázku brýlí z nové podzimní kolekce a já si budu moct vybrat nové okuláry z pohodlí domova. Abych se jí nějak odvděčila, upekla jsem klasiku každé správné babičky, mramorovou bábovku.
Jako malá jsem si lámala hlavu nad tím, jak se mamce povedlo, že má bábovka dvě barvy. Brala jsem to jako kouzlo, které se snad jednou taky naučím. Babička ale bábovku dotáhla do takového levelu, že už nebyla jen bílá a hnědá, ale díky přidanému barvivu třeba růžová a fialova, zelená a modrá nebo červená a oranžová.
Díky všem těmhle vychytávkám se mi při pečení této bábovky vždy vykouzlí úsměv na tváři a chutná mi o to víc.

Jablečný závin

Jablečný štrůdl je dezert, který zná od své babičky snad každý. Společně s žemlovkou tvoří nerozlučitelnou dvojku, kterou připraví každá maminka nebo babička, když máte doma na podzim neuvěřitelné množství jablek u kterých nevíte co s nimi. Není na něm prakticky vůbec co zkazit a proto ho zvládne i dítě na nižším stupni základní školy a když máte kupované těsto je vše hotovo, bez pečení, asi za 15 minut.
U nás doma nikdo nemá moc v oblibě rozinky, proto je do závinu nikdy nedáváme, ale nahrazuji to velkou hrstí vlašských ořechů nebo mandlí.

plněné žampiony

Už na začátku roku, když jsem si založila blog jsem tady přidala recept na plněné žampiony. V tu dobu jsem ale fotila mobilem a i já sama jsem si uvědomovala, že fotky nevypadají jako něco do čeho by jste s chutí zakously. Proto, když jsem včera viděla na farmářských trzích levné a hezké žampiony využila jsem situace a dneska jich pár udělala jako předkrm k obědu.

Recept jsem udělala znovu a přefotila.

Taky tím chci začít psát nový štítek "Jednohubky a Tapas", který jsem plánovala už několik měsíců a zaměřit se tady na různé jídla na party a oslavy, které mám ráda jak já tak mojí přátelé. 

Menší tip: když chcete žampiony použít jako jednohubky, které si na oslavě každý vezme do ruky měli byste se soustředit na to, aby jste vybírali malé žampiony, protože je o hodně jednodušší a samozřejmě pohodlnější dát si jednohubku do pusy najednou a nemuset do ní kousat víckrát. Když ale toto jídlo připravujete jako předkrm, který jíte příborem, můžete si dovolit použít žampiony trochu větší.

Kuře kung pao

Po dlouhé době jsem dnes byla nakupovat v tescu. Narazila jsem na oddělení mezinárodní kuchyně kde jsem si ihned koupila pár věcí ze zahraniční gastronomie jako chilli olej, cukrový pomerančový sirup a samozřejmě i několik věcí z asijské kuchyně (ústřicová omáčka, rýžový ocet, arašídový olej). Už v obchodě jsem se rozhodla, že dneska na oběd připravím čínské, kuřecí kung pao a když jsem dnes poprvé v životě použila všechny pravé asijské ingredience opravdu jsme si pochutnali.

Byt voněl jako asijská restaurace a nakyslá chuť ústřicové omáčky se sladkým třtinovým cukrem a charakteristickou arašídovou chutí vám v puse rozvířila zatím nepoznanou asijskou harmonii.

Grilované broskve s mascarpone

O prázdninách jsem na blog dělala několik hamburgeru a dala je do sekce grilování. Chtěla jsem sem dát i tento super grilovaný dezert, ale absolutně jsem to zazdila a vzpomněla jsem si až dneska díky tomu, že jsem promazávala staré fotky z počítače.
Dezert sám o sobě mi opravdu chutnal. Sladká chuť teplých grilovaných broskví a studeného, nadýchaného mascarpone, které místy připomíná vanilkovou zmrzlinu a kyselé chuti čerstvě vymačkané limetkové šťávy se prostě nedá odolat. Největší plus toho všeho je, že to je opravdu rychlovka.

Club sandwich

Club sandwich by měl být jeden z prvních a možná snad dokonce první sandwich na světě. Četla jsem hodně teorii jak asi vznikl, ale nejvíc se mi zalíbily tyto dvě...
Jedna teorie říká, že jako první na světě nabídl svým přátelům, známým a hostům svačinku, která se vyvinula v dnešní sandwich, lord John Montag Sandwich z Anglie. Kolem roku 1750 se však jednalo jen o maso vložené mezi dva krajíce chleba.
V druhé teorii se naopak píše, že první sandwich vznikl v jednom známém anglické casinu, kde přemýšleli jak občerstvit své hosty tak, aby nemuseli přestat hrát a mohli pokračovat v utrácení svých peněz.
Co je asi nejdůležitější je, že sandwich je několika patrový. Tradičně se dělají jen dvě patra, ale pro odvážlivce jich můžete udělat třeba čtyři, pět nebo klidně deset. Aby se vám celý sandwich nerozjel a snadněji se jedl zapíchneme do něj párátka nebo špejle, které všechno zpevní a drží hezky u sebe. Na internetu se recepty malinko liší, někdo přidává vejce, někdo nakládané okurky, ale základ s kuřecím masem, slaninou, rajčaty a salátem je vždy stejný už několik desítek let.

Restaurace Espaňa

Dneska jsem byla se svými dvěma kamarádkami ve španělské restauraci Espana v Ostravě. Slyšela jsem o ni už dávno a některé názory byly kladné a jiné mě od návštěvy Espani odrazovaly. I přesto všechno jsem tam ale dnes šla a můj názor je, že to není restaurace kam by člověk chodil každý den třeba na oběd, protože je to tam dost drahé. Samozřejmě je zde i týdenní menu, které je, jako v každé restauraci, levnější a jeho nabídka se odvíjí podle toho jaké suroviny jsou v dané období levné a jestli je zrovna sezona toho nebo toho.
Celkový jídelníček mi zrovna španělský nepřijde. Ano, najdeme tam sekci španělské speciality nebo tapas, ale čekala jsem o hodně víc. Dezerty se skládaly z palačinek, vanilkové zmrzliny a francouzské, čokoládové pěny. V klasické restauraci by si na palačince každý pochutnal, ale v místě kde se mají specializovat na gastronomii nějaké země a kde se člověk chodí dozvědět něco nového, obnovit zašlé vzpomínky z letní dovolené nebo porovnat jídlo té země o které se pokoušel doma podle kuchařky s jídlem od profesionálního kuchaře, mi to přijde celkem málo.

Pastýřský koláč

Mnohokrát jsem slyšela názor, že angličané umí neuvěřitelně hodně věcí, ale vaření mezi ně nepatří. Asi bychom našli opravdu málo lidí kterým chutnají třeba octové chipsy, dušené ledvinky, rozvařená zelenina nebo typický, anglický, vánoční puding.
V ponuré šedi britské gastronomie, ale prosvítá pár jídel za které by se nemusel stydět žádný národ. Jedním z těchto jídel je určitě i pastýřský koláč nebo-li "shepherd´s pie", můžeme ho najít v mnoho variacích třeba s treskou a hráškem "fisherman´s pie" nebo s hovězím masem "cottage pie".
Samotný koláč je vlastně směs mletého masa a zeleniny (hrášku, mrkve) s peřinou z bramborové kaše. Na ingrediencích samo o sobě není nic moc zajímavého. Každý měl někdy bramborovou kaši nebo mleté maso, ale společně v netypickém, domácím, anglickém jídle ho musí vyzkoušet každý.

Churros

Ve škole se učím španělsky už druhým rokem. Baví mě to a ráda se dozvídám nové věci o Španělsku, jejich kultuře a gastronomii, stolování a o zajímavých místech nebo událostech, které se tam dějí.
Aby nás naše třídní učitelka a zároveň španělštinářka nějak odměnila po celoroční dřině, rozhodla se na konci minulého školního roku připravit doma a přinést nám nějakou španělskou chuťovku. Vybrala si právě churros (čteme ,,čuros").
Vyprávěla nám jak si churros dávala s kamarády, když šla nad ránem domů z nějaké párty. Když jdete kolem voňavých stánků kde se line vůně čerstvě usmažených churros, skořice a čokolády neodoláte a asi za 2 eura si je koupíte.
Nevím proč jsem na ně dostala chuť právě dneska, ale hned co jsem vstala věděla jsem, že dneska bude den kdy se o churros pokusím i u mě doma. Nevěděla jsem co přesně čekat, ale není to poprvé co jsem něco vařila stylem "uvidíme co z toho bude".
Ale nakonec jsem ujídala už mezi focením.

Patizonové karbanátky

Patizon se řadí mezi tykvovité rostliny. Dá se z něj udělat polévka, zapékat jako francouzské brambory nebo usmažit obalené ve vajíčku a strouhance jako řízky.
Já z něj ale udělala karbanátky. Recept na ně mám od mamčiny kamarádky, která je doma dělá už dlouho a vřele mi je doporučovala jako rychlou večeři nebo lehký oběd.
Moc jsem od toho nečekala, ale opravdu mi zachutnaly a dokonce si dal i můj mladší brácha, který málokdy jí něco kde není maso. S rozpečeným sýrem, hned po usmažení jsou podle mého názoru nejlepší.
Takže určitě zkuste a napište svůj názor nebo pošlete fotku na fb blogu.

Domácí vdolečky

Mamka byla na tři týdny v lázních. Nejdřív se jí tam příliš nelíbilo, ale po několika dnech si zvykla a nechtělo se ji domu. Abychom ji přechod zpátky do reality trochu usnadnily, s babičkou jsme dneska pekli a vařili.
Recept na vdolečky je z časopisu Apetit. Už jsem podle nich dělala i domácí koblížky, které jsem na blog dávala asi před půl rokem.
Pokud jste nikdy neměli a neochutnali domácí vdolečky nebo kobližky a každou zkušenost, kterou s tímto pečivem máte je jen z obchodu děláte velkou chybu. Kynuté těsto není pro začátečníky vůbec lehké. Neříkám, že já jsem expert ve vaření, ale vzpomínám si že moje první kynuté těsto nedostálo svého názvu a ani trochu nevykynulo. Moje mamka ho nikdy nedělala a tak jsem ani nevěděla jak má těsto vypadat nebo jak dlouho ho hníst. Postupně jsem se, ale zlepšovala a dneska si troufám říct, že dělám vdolečky, které jsou správně nadýchané a rozplývají se na jazyku.
Na vdolečky můžeme dát buď povidla a nebo marmeládu a k tomu trochu zakysané smetany.

Origami DAY

Tento článek nebude mít s jídlem vůbec nic společného. Dlouho jsem se rozhodovala jestli to tady vůbec psát a nebo se na to vykašlat a pokračovat v receptech. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že občas neuškodí přečíst si něco a inspirovat se o něčem jiném než o jídle, i když jsme na blogu u vaření.

Dneska ráno jsem přemýšlela o tom, co bych mohla dělat. Nechtělo se mi být doma ani zavřená v nějakém obchodním centru. Chtěla jsem vyjít ven a něco tvořit a proto když jsem omylem klikla na facebookové stránky projektu "papírová Ostrava", sobotní program byl na světě. 

Na internetu jsem si našla návod na origami a ať jsem si myslela, že jsem v ručních pracích celkem zdařilá a troufám si říct, že mi to i vždy celkem šlo, hned po chvilce jsem zjistila, že jsem si ukousla příliš velké sousto. Celou jednu hodinu jsem dělala motýla, který nakonec vypadal spíš jako nedokonalá lodička, proto jsem ihned sestoupila o level niž a začala skládat origami pro začátečníky. 

Když jsem měla asi 30 různých zvířátek vydala jsem se do ulic a ozdobila hned několik stromů a pouličních lamp. 

Nejdéle jsem se ale zdržela u řeky Ostravice, kterou tady u nás v Ostravě máme. S kamarádkou jsme ozdobily starý a seschlý strom barevnými motýlky, takže se hned rozjasnil i když už na něj dopadla podzimní melancholie a větvě měl smutně zkroucené a listy dávno opadané. 

Ne všechny zvířátka se mi povedly, ale nemůžu si odepřít dobrý pocit z práce, kterou jsme dneska odvedly. Myslím že podobný origami den si může udělat každý z nás. S dobrým parťákem je to dokonce i zábava a můžete rozveselit nebo zvelebit místa na které se každý dívá skrz prsty od posprejovaných zastávek po oprýskané omítky domů nebo osamocené stromy u řeky. 

Pravý marocký čaj

Asi před rokem přivezl můj otec stříbrnou, marockou soupravu na čaj. Mamka ji používala spíš jako dekoraci do obýváku, ale já vždycky toužila ji použít a ve stříbrných konvicích uvařit dobrý, marocký čaj.
K soupravě jsem ale bohužel neměla speciální marocké, čajové skleničky a s děláním čaje jsem čekala dokud si skleničky nekoupím přes internet nebo v nějaké specializované prodejně. Dneska jsem ale na něj dostala takovou chuť, že jsem se vykašlala na skleničky a pustila se do jednoduché přípravy marockého čaje.
Postup je jednoduchý. Jediná zapeklitá věc je asi samotné nalévání čaje do skleniček, protože se čaj nalévá z výšky od půl do jednoho metru.
Po ochutnání jsem ihned poznala, že je to vlastně čaj, který se v čajovnách označuje jako "Tuareg" je sladký a díky spojení máty a zeleného čaje má osvěžující chuť. Pije se převážně vlažný.
Blahodárně působí i na tělo a to antibakteriálními účinky v ústech a celém zažívacím traktu.

Citronový chleba

Citronový chleba, při pečení tohoto pečiva jsem zažila několik opravdu vtipných i bolestivých chvilek, ale sladký, máslový výsledek s nádechem citronu stál za to.
Všechny věci, které jsem při pečení potřebovala jsme už doma měli. Myslím si, že když někdo častěji peče tak, třeba až na droždí, má vše po ruce stejně jako já. Příprava těsta, když nepočítám kynutí, mi zabrala asi 15 minut.
V původním receptu byly v chlebu ještě rozinky, ale u nás doma není nikdo komu by chutnaly a tak jsem místo rozinek polila chleba karamelem.
Při nešikovném a rychlém překlápění se mi chleba trochu rozlomil, ale výsledné chuti to neubralo.

Dýňové gnocchi

Podzim je převážně sezona dýní. Vím to už dlouho, ale nikdy jsem nijak neregistrovala jiný recept z dýně než dýňovou polévku a proto když mi kamarád řekl o tomto jídle rozhodla jsem se ho vyzkoušet ať to stojí co to stojí.

Při nejbližší příležitosti jsem si sehnala dýni a mohla jsem jít vařit.

Gnocchi jsem dělala poprvé a tak jsem nevěděla co od toho čekat a jestli to vůbec zvládnu. Když se mi něco nezdálo prostě jsem pokračovala podle uvedeného postupu a výsledek mě a celou moji rodinu překvapil. 

Jídlo jsem udělala s vajíčkem a opečenou slaninou, ale doporučuji zkusit taky vegetarianskou verzi -----> gnocchi s porkem a žampiony.

Recept jsem dala pod štítek vegetariánský přestože jsem do závěrečné fáze použila slaninu. Je, ale na každém z nás co si k tomu uděláme a dýňové gnocchi sami o sobě jsou vegetariánské.

"Podpultovky" ve fast foodech- Jaká je realita?

Rozhodla jsem se na blog sem tam napsat i nějaký článek, abyste si mohli občas i něco přečíst a já si zase procvičila gramatiku a sloh. Z toho vyplývá pro obě strany výhodná spolupráce, tedy symbioza.

Takže, co znamená termín podpultovky asi vysvětlovat nemusím, ale přiblížit by jsme si mohli tento termín v restauracích, fast foodech a kavárnách, které do české republiky přišly nejčastěji z Ameriky. 

V době krize, jak je asi všem známo, mají lidé méně peněz a vybírají si kde a jak je utratit. Také se rozšířilo plno programů za boj proti obezitě a podporu zdravého životního stylu a fast foody pomalu, ale jistě ztrácí svou oblibu. Rychlé občerstvení se ale nevzdá jen tak lehce a vymyslelo něco, o čem jsou informování jen pravidelní návštěvníci těchto restaurací. Tím něco, myslím již dříve zminované podpultové zboží. 

V každé restauraci nabízí něco jiného a abychom si to mohli dobře představit můžeme si ukázat pár příkladů o čem vlastně celý článek je:

Domácí žemlovka

Zná to asi každý z nás, pokud nejsou jablka nakrájená na měsíčky, většina lidí je nejí. Musím přiznat, že i já patřím do kategorie lenochů a jablku se zdaleka vyhýbám dokud si ho mamka nenakrájí do mističky k televizi.

Co ale tehdy, když je jablek tolik, že už  vám lezou i ušima? Jedině žemlovka. Sama jsem si "zemlbábu" zamilovala až v posledních letech. Jako malá jsem se ji, krupičce a nudlím s mákem obloukem vyhýbala, ale o to víc se mi dnes při vůni skořice a pečených jablek sbíhají sliny. 

Jednu dobu nám mamka dělala obdobu žemlovky i na snídani. Klasický, bílý, toustový chleba namazala máslem, přidala na plátky nakrájené jablka, cukr, skořici a zapekla v toustovači. Je to rychlé, dobré a určitě doporučuji vyzkoušet.

Duhové muffiny

Duhové muffiny jsem dělala poprvé na dnešní oslavu jednoho kamaráda. Už ted ale vím, že pokud je budu dělat příště nepoužiji práškové barvivo, jak bylo napsané v receptu, který jsem si našla, ale gelové. Barvy byly hned po zamíchání výrazné, ale když jsem muffiny upekla barvy zbledly a nebyl poznat velký rozdíl mezi žlutou, oranžovou a červenou.
Druhá věc, kterou udělám jinak bude samotné vrstvení barev. V receptu, který jsem měla slečna doporučovala vrstvení lžícemi, ale já bych si těsto přendala do zdobících sáčku -----> praktičtější, rychlejší, snadnější kontrola množství těsta v košíčcích.
Ale i přesto všechno byly chutově muffiny výborné a až se mi bude chtít patlat se s nimi znovu, určitě je udělám s vychytávkami, které jsem už napsala.

Sojovo-medové křidýlka

Dneska dostal můj mladší brácha chut na nějaké dobré maso. Nejdřív jsem chtěla klasicky upéct kuře, ale pak mě napadlo, proč to neudělat nějak zvláštně? Našla jsem si recept, který jsem kdysi dělala podle jednoho časopisu.
Nejvíc se mi na tomto receptu líbí spojení slané sojové omáčky a sladkého medu, aby byly křidýlka upečené dozlatova přidala jsem k medu i rozpuštěné máslo, které chutě zjemnilo a propojilo a hlavně mírně zahustilo omáčku, která se nám díky podlévání masa udělala.
Když křídla jíte, marináda se vám mírně lepí na prsty a tak si je pořád dokola olizujete a nemůžete přestat jíst dokud není všechno pryč (vlastní zkušenost).

Tvarohové knedlíky s ostružinami

Po několika týdnech trávím znovu nějaký čas s babičkou. A protože z domu přinesla i krabičku s ostružinami a jiným lesním ovocem rozhodla jsem se využít situace a připravit z nich něco dobrého na blog. Chvilku jsem ale musela přemýšlet co udělat, abych nedělala pořád dokola nějaké buchty a jídlo bylo tím pádem z trochu jiného soudku než obvykle. 

Tvarohové knedlíky od babičky miluji, i když s ostružinami jsem je měla poprvé v životě. Moje preferované ovoce jsou jednoznačně merunky a proto mě překvapilo, jak dobré to bylo jídlo. Taky bych chtěla vyzdvihnout jednu z výhod těchto knedlíků a to ta, že do nich můžeme dát jakékoliv ovoce a ne dělat pro jiné ovoce jiné těsto, jak je zvykem u mnoha lidí co znám. 

Hruškový koláč s tvarohem a bílým vínem

Romeo a Jůlie, sůl a pepř, Starsky a Hutch, Bonnie a Clyde nebo nůž a vidlička, to jsou věci a lidé, kteří k sobě neodmyslitelně patří a jsou spojeny jedna s druhou. Další takovou dvojicí jsou hrušky a bílé víno. Poprvé jsem toto spojení viděla v receptu na hovězí líčka a už tehdy mě to zaujalo a právě dneska jsem měla možnost to vyzkoušet.
Koláč jako takový mě, ale napadl až dneska ráno. Včera při houbaření jsem si totiž natrhala i několik hrušek a protože nebyly natolik měkké, aby se daly jíst jen tak, uvažovala jsem co z nich udělat. Jako první mě napadl hruškový cheesecake, který jsem měla jednou v cukrárně a opravdu moc mi chutnal, neměla jsem ale všechny suroviny a tak jsem mírně improvizovala a udělala tuhle dobrotu.
Koláč jsem dělala poprvé, ale už ted vím, že to nebylo naposled, protože je opravdu luxusní.

Houbová smaženice

Dneska jsme si s kamarády udělali menší výlet do lesa. Podle mého názoru jsme byli opravdu vtipně vypadající trojka. Postu, vůdce skupiny se chytil můj kamarád Mário, který byl asi jako jediný z nás opravdu oblečený a připraveny do lesa, já osobně šla vždy jako druhá s batohem, nožíkem a fotákem, abych mohla dokumentovat celou výpravu, kterou jsme se rozhodli podniknout. Jako poslední byl kocovinou zmožený poslední člen skupiny, Dája.

Hub jsme našli celkem dost, ale hodně málo jich prošlo pod zkušeným okem ve předu jdoucího Mária, který většinu hub vyloučil jako nejedlou, jedovatou, zkaženou nebo prostě jenom, blbě vypadající. I přesto jsme něco z lesa přinesli a z toho zbytku jsme si připravili opravdu dobrou smaženici, která nás, kupodivu, neotrávila.

Luxusní horká čokoláda

Dny se zkracují, noci prodlužují. Rána bývají chladná a každý z nás si začíná uvědomovat, že léto končí a nastupuje podzim.
Horkou čokoládou jsem začala éru podzimních a zimních receptů, které ted budou na blogu převažovat a taky trochu oslavila první použití těchto super hrníčků s názvem mého blogu, které jsem si koupila (hrníčky a další nádobí jsem zakoupila zde ---->  https://www.facebook.com/EmaMamisu?fref=ts ).
Horkou čokoládu můžeme dělat dvěma způsoby. Bud smíchat kakao a další ingredience a vše zalít horkou vodou, nebo rozpustit tabulku čokolády s mlékem. Já si pro dnešek vybrala druhou možnost a hodně jsme si doma pochutnali.

Domácí hamburger

Nejjednodušší hambáč ze světa hamburgerů. Hodně masa, omáčka a plno čerstvé zeleniny. Každý si doma udělá hamburger podle sebe, ale já bych zde chtěla napsat jak si ho děláme u nás my.
Jedna věc, kterou jsem se naučila je nepřidávat do masa na karbanátky žádné vejce, strouhanku ani namáčenou housku. Jediné co potřebujeme je sůl a pepř, všechny věci, které přidáme navíc jen odvádějí pozornost od samotné masové chuti.
Když bude hamburger hodně vysoký, můžeme ho propíchnout špejlí. Bude se lépe servírovat a následně konzumovat.

Gyros burger

Asi před osmi lety jsme s bráchou objevili malé asijské bistro, v jednom obchodním domě v Ostravě. Pravidelně jsme tam chodili s kamarádkami o odpolední pauze na gyros burger za 25 korun nebo s bráchou na rychlou večeři, když se mamce nechtělo vařit.
Když jsem se rozhodla udělat na blog něco grilovaného nemohlo i moje zpracování gyros burgeru chybět. Inspirovala jsem se Řeckem a zakomponovala i trochu vlastních nápadů a zakončila to čerstvou zeleninou.
Maso jsem polila omáčkou na způsob tzatziky, ale nedala jsem do ní okurku ani petržel, nevyhnula jsem se, ale pořádné dávce kopru, olivového oleje a trošce česneku.

Mexický, vegetariánský burger

Mám dlouholetou kamarádku, která se před nějakou dobou rozhodla stát se vegetariánkou. Už před pár měsíci jsme se spolu bavily, že si v létě uděláme vegetariánské hamburgery a protože léto pomalu končí, byl nejvyšší čas pustit se do vaření.
Recept jsem si našla v časopisu apetit. Líbilo se mi jak na fotce jídlo vypadá a i vzhledově připomíná maso. Moje verze vypadala vzhledově úplně jinak :D. To, ale samozřejmě neznamená, že nebyly stejně dobré, možná lepší.
Proč jsem jídlo pojmenovala "mexické ... "? Protože v hamburgeru máme červené chilli papričky, fazole a rozdrobené nachos. Tyto 3 věci mi přijdou typické pro země jižní Ameriky, nebo konkrétně Mexiko. Abychom v karbanátku měli něco zeleného přidala jsem nakrájenou petrželku.

3 domácí dipy

Ke každému letu, patří grilování. Ke každému grilováni patří nějaký dobrý kus masa a ke každému grilovanému masu, bychom měli mít dobrou omáčku nebo dip. Proto jsem se rozhodla připravit na blog 3 dipy, které jsou u nás doma nejoblíbenější.

Losos na rozmarýnu s omáčkou z bílého vína

Toto jídlo byla taková rychlovka, která mě napadla do pěti minut. Inspirovala jsem se jídlem, které jsem viděla vařit Pohlreicha v seriálu "Ano, šefe". Lososa jsem si naložila hodinu před vařením a jako přílohu jsem udělala pečené brambory a fazolové lusky.
Co jsem, ale dělala poprvé byla omáčka. Neuvěřitelně se mi k rybě hodila a tak to určitě není poprvé co jsem ji udělala.

Vanilkové muffiny s čokoládou

Pokud chcete sklidit ovace za něco u čeho jste v kuchyni strávili maximálně 15 minut, doporučuji muffiny. Můžeme je najít pod stovkou různých podob, chutí a netradičních kombinaci. Přesto, ale každý musí uznat, že vanilkové a čokoládové muffiny jsou prostě základ.

Tento recept je natolik jednoduchý, že ho zvládnou i děti. Upečené muffiny jsou vláčné a nadýchané, kousky čokolády, které jsme do těsta přidali se přímo rozplývají na jazyku a už při pečení se vám kvůli úžasné vůni, přímo sbíhají sliny.

Restaurace u řeky

Je to asi měsíc zpátky, kdy jsem byla s mamkou, strejdou a jeho kamarádkou v této nové restauraci v centru Ostravy. Sama musím uznat, že jsem kolem ní šla mnohokrát, ale nikdy jsem si nevšimla, že je to právě restaurace.
K menší, cihlové budově ve které se již dříve zminované zařízení nachází, patří i přilehlé parkoviště, takže kdo by byl autem, nemusí se bát, že by v centru nezaparkoval.

Vnitřek restaurace je zařízen velice moderně. Cihlové zdi, tmavý nábytek a v parných letních dnech i klimatizace. Celý prostor je rozdělen na kuřácký a nekuřácký, můžeme si zde pronajmout salonek na rodinné oslavy nebo pracovní akce. Pro rodiny s dětmi je tu i dětský koutek, kde si můžete své děti odložit a vychutnat si povídání s přáteli nebo dobré jídlo. 

Interieru dominuje velké skleněné akvárium se pstruhy. Tím se dostávám k něčemu co je pro restauraci u řeky typické.

Když si z jídelníčku vyberete pstruha, kterého tam můžeme najít hned na několik způsobů, můžete být na 100% přesvědčeni o tom, že bude čerstvý. Proč jsem si tímhle tvrzením tak jistá? Protože ho přímo před vámi vyloví z velkého skleněného akvária.
V jednu chvíli jsem vážně přemýšlela o tom, jak asi obsluha nebo majitel restaurace zareagují, když hrdě pronesete, že si svého pstruha chcete vylovit sami a nebo budete trvat na tom, že chcete jen "toho" a žádný jiný, prostě nepřipadá v úvahu. Už při sledování výlovu pstruhů jsem si uvědomila, že by vám to nejspíš nedovolili, protože at to vypadá sebevíc jednoduše, pstruzi jakoby tušili, že když se k ním blíží "ten chlap se sítkou" skončí na pánvičce s bylinkami a bez boje se opravdu nevzdávají.
Kromě ryb si můžeme vybrat z velkého množství steaků, grilovaných nebo pečených mas, těstovin, salátů a polévek.

Quiche s lučinou a rajčaty

Jednoho dne jsem tak v poklidu nakupovala v Albertu, frčela jsem s vozíkem mezi regály a zničeho nic jsem narazila na časopis s recepty, který vydával samotný řetězec prodejen Albert.

V časopisu se nacházel i tento recept. Hned mě zaujal a rozhodla jsem se ho u nejbližší příležitosti vyzkoušet. Nejbližší příležitost byla dneska a slaný francouzský koláč dopadl výborně. Z pekáčku zmizel už za 3 hodiny a já mohla hned začít dělat další.

Dala jsem rajčata jen nahoru, ale asi bych jich doporučila použit víc, protože lučina není až tak výrazná a quiche tím pádem nebude mdlý.

Sýrová pizza

Včera jsem dělala italskou pastu, dneska pizzu. Přijela jsem z Francie, ale přidávám italské recepty :D. No, ale to nebude tak úplně pravda, protože jsem na italskou sýrovou pizzu použila i francouzské sýry.
Těsto jsem tentokrát nedělala, ale koupila jsem si ho v řetězcích obchodů "Grand Moravia".
U sýrové pizzy bychom si měli dávat pozor na to, aby se k sobě sýry hodily. Chápu, že v Itálii, bychom dostali pizzu s ricottou, mozzarelou, gorgonzolou a parmazánem, ale v domácích podmínkách je to spíš, co mám doma to tam dám. Abychom, ale udrželi aspon iluzi Itálie, mozzarelu a parmazán bych opravdu doporučila použit.

Blogger tag

Před pár dny mě slečna z blogu passenger maniac nominovala na tag, který se mezi blogery šíří jako lavina :D. Aby se neřeklo, že nedržím partu odpovím i já na otázky, které jsem dostala a splním ještě pár dalších úkolů. Takže...

Jedenáct faktů o mně:

1. Chodím na gymnázium a dělám dobrovolníka v nemocnici. V budoucnu chci být doktorkou, pracovat pár let pro lékaře bez hranic a cestovat.
2. Pocházím z Guinee. Malá země na západě Afriky. Bydlela jsem tam 3 roky po narození, a byla jsem tam i jednou na prázdninách. Myslím si, že bych tam jezdila častěji, ale kvůli ebole, která tam ted řádí... 
3. Mám 3 bratry, dva starší a jednoho mladšího. Možná to je jeden z důvodů, proč tak ráda vařím.
4. Můj nejoblíbenější účes, jsou copánky rasta, které si nechávám pravidelně dělat.
5. Miluju všechny zvířata, kromě hadů. Strašně bych chtěla mít jednou psa, králíka a velkého barevného papouška.
6. Neuvěřitelně ráda čtu, za rok přečtu mezi 40-60 knihami.
7. Jsem závislá na dvou věcech, na čokoládě a na svých zubech, na které si dávám opravdu velký pozor.
8. Nemám nejoblíbenější jídlo, film ani písničku :D. Mám toho ráda tolik, že si neumím vybrat.
9. Chci si nechat vytetovat Afriku. Přesněji malý obrys Afriky na sval u palce u levé dlaně.
10. Moje oblíbené barvy jsou žlutá, bledě modrá a béžová.
11. Ideální den je, když můžu dělat jen to co chci já. :D

Brokolicové karbanátky

Jako každý měsíc mi přišlo domů předplacené číslo časopisu Apetit. Při listování stránkami, jsem narazila i na tento recept, a protože jsem doma jednu brokolici měla hned jsem ho chtěla vyzkoušet.
Hned jak jsem brokolici rozmixovala, tak začala tak strašně smrdět, až jsem si říkala, že to opravdu nebyl dobrý nápad, ale vytrvala jsem a pokračovala ve vaření.
V konečném výsledku, karbanátky vzhledově vypadaly jako masové, ale po rozkrojení a ochutnání byla, překvapivě, cítit brokolice. Chutově, ale byly karbanátky opravdu dobré a třeba s uvařenými bramborami by se to hodilo na nějaký jednoduchý, rychlý a levný oběd bez masa.

Špagety s masovými kuličkami v rajčatové omáčce

U nás doma, máme přes prázdniny takové nepsané pravidlo, že vždy vařím já. A právě já, dneska dostala chut na nějaké těstoviny.

Po prozkoumání ledničky, jsem objevila ingredience přesně na bolonské špagety, ale řekla jsem si, že můžu udělat nějakou změnu a maso jsem udělala ve formě kuliček. 

Zajímala mě, ale jedna věc, kterou jsem se snažila vyčíst na internetu. "Vaří se masové kuličky v omáčce, nebo se připravují zvlašt?". Co recept, to jiný názor a tak jsem tam kuličky prostě vhodila a čekala na výsledek. Omáčka se od masa mírně obarvila a dochutila, takže já bych asi doporučila vařit kuličky v omáčce.
*vím, že jsem na fotce nepoužila skleničku na víno :D, ale zrovna jsme doma žádné jiné neměly. Tak se omlouvám :D.

Croque Monsieur

Za pár dnů pojedu na prázdniny do Francie. Asi dva týdny nebudu přidávat žádné recepty ani fotky, a proto jsem se rozhodla udělat poslední recept před dovolenou, francouzský.
Croque monsieur je šunkovo-sýrový grilovaný sandwich. Ve francouzských kavárnách a barech ho najdeme stejně jako croissanty nebo čokoládové muffiny. Typický sýr pro tento recept je francouzský sýr Gruyere, ale s klidem můžeme použit i ementál, protože má podobnou chut a je stejně výrazný.
Při práci bych doporučovala si věci zkoordinovat a postupně rozdělit, recept nepatří k nejtěžším, ale je pár věcí, které by se mohli pokazit.
K názvu bych řekla jen tolik, že jsem hodně dlouho přemýšlela jak ho přeložit nebo opsat, ale rozhodla jsem se nechat pracovat fantazii každého z nás a říct tak jenom to, že croque [krok] znamená ''křupat nebo chroustat'' a monsieur přeložíme jako ''pán''.

Krtkův dort

Mnohokrát jsem v obchodě viděla tento dort tzv. '' v krabičce''. K těmto krabičkovým receptům přidáme jen pár ingrediencí a zbytek máme už uvnitř balení. Nechtěla jsem, ale na blog přidat recept a napsat ''Kupte si krabičku a pokračujte podle návodu'', a tak jsem tento dort udělala podomácku.

Špenátové ravioly

Tyto ravioly jsou první těstoviny, které jsem v životě dělala. Nepočítám ty, které si každý z nás koupil někdy v obchodě a pak je dal doma do vody a uvařil, ale myslím udělala od základu. Počítala jsem s tím, že to dopadne o hodně hůř, ale nakonec se celkem povedly. Vybrala jsem si nápln ze špenátových listů, ale do budoucna mám v plánu připravit ravioly houbové a nebo sýrové.
Těsto musí být opravdu velmi tenké a to byla asi chyba, kterou jsem udělala, protože jsem měla těsto trochu tlusté a těstoviny jsem potom musela vařit asi 10 minut. Doporučovala bych použít strojek na těstoviny a kdo ho stejně jako já nemá :D čeká ho těžká práce s kuchynským válečkem.

Jack´s burger bar

Poprvé jsem si této restaurace všimla, když jsem kolem ní šla domů ze Stodolní. Zaujala mě svým vzhledem, originálním názvem a tématikou.
Restaurace je laděná do zcela anglického stylu, což znamená, tmavé barvy, kamenné obložení stěn a dřevěné stoly. Navzdory modernímu stylu jsou ceny v restauraci příznivé a pro kohokoli dostupné.

Kuřecí balíčky

Ingredience, které použijeme spolu tvoří velmi netradiční a trochu i asijskou chut. Recept jsem si udělala mírně po svém, aby se víc přiblížil mým představám a očekáváním. Pod maso a na maso jsem dala trošičku másla, aby nebylo jídlo úplně suché. A abych neporušila atmosféru Asie k masu jsem si udělala jasmínovou rýží.

Rizoto s bílým vínem a sušenými rajčaty

Pohodlně se posadte, zavřete oči a představte si, že jste v dobré italské restauraci u moře, nebo jen na vaši zahrádce při zapadajícím slunci se sklenicí dobrého bílého vína v ruce. Takové pocity jsme měli při ochutnávce rizota, které jsem uvařila za méně než 40 minut.

Víno, které jsme použili nechá v jídle jen lehkou, ale přesto charakteristickou stopu. Vše spojí jemně nastrouhaný sýr, který jsme použili až v konečné fázi přípravy a výrazné sušené rajčata jsou ve spojení s rizotem velikým, nečekaným překvapením.

Costa Coffee

Řetězec celosvětově známých kaváren Costa můžeme najít i v České republice a dokonce i tady u nás v Ostravě.
V Ostravě ji najdeme v obchodním centru "forum nová Karolina" hned v přízemí naproti obchodu s kosmetikou Douglas. Interiér ostravské kavárny ze sítě Costa coffee je velmi příjemný a samozřejmě pohodlný. Velké kožené sedačky a čalouněná křesla jsou jednou z dominant místnosti.

K jídlu si zde můžeme vybrat něco sladkého i slaného. Mezi sladké speciality kavárny patří různé druhy dortů, koláčů, cheesecaků neobvyklé chuti ( rebarborový cheesecake a podobně) muffinů nebo mnoho druhů sladkého pečiva. Když máte ale chut na něco slaného můžete si vybrat z několika sendvičů a nebo v poslední době dost oblíbeného italského panini či letních salátů.

COFFEE TO GO...

Už víc než půl roku stojí na parkovišti před obchodním domem laso v Ostravě centru pojízdná kavárna. Hledat musíte auto nabarvené v barvách Afriky (červená, žlutá, zelená).
V autě na Vás, ale čeká mladý, sympatický majitel kavárny, který se Vám vždy snaží ve všem vyhovět a rád si s Vámi při dělání kávy popovídá.

V tržním řádu města Ostravy se omezuje stánkový prodej skoro na minimum,a proto musela i tato kavárna přijmout nějaká omezení, aby mohla dál fungovat. Majitel kavárny se rozhodl bojovat proti nařízení peticemi, které můžete podepsat přímo v autě a další věc, která vyplynula z tohoto nařízení jsou ceny.
Ceny v pojízdné kavárně nejsou pevné. Je na Vás, kolik se rozhodnete za kávu zaplatit. Způsob je to určitě neobvyklý, ale funguje. Jednou dá zákazník víc, podruhé mín, přesto se dá uživit i takovým stylem podnikáni.

Vybrat si zde můžete od několika druhů kávy po horkou čokoládu v různých velikostech kelímku, k tomu krátké popovídání a myslím si, že se Vám hned zlepší den. Určitě bych doporučila návštěvu kavárny cestou do práce nebo do školy...