Patizonové karbanátky

Patizon se řadí mezi tykvovité rostliny. Dá se z něj udělat polévka, zapékat jako francouzské brambory nebo usmažit obalené ve vajíčku a strouhance jako řízky.
Já z něj ale udělala karbanátky. Recept na ně mám od mamčiny kamarádky, která je doma dělá už dlouho a vřele mi je doporučovala jako rychlou večeři nebo lehký oběd.
Moc jsem od toho nečekala, ale opravdu mi zachutnaly a dokonce si dal i můj mladší brácha, který málokdy jí něco kde není maso. S rozpečeným sýrem, hned po usmažení jsou podle mého názoru nejlepší.
Takže určitě zkuste a napište svůj názor nebo pošlete fotku na fb blogu.

Domácí vdolečky

Mamka byla na tři týdny v lázních. Nejdřív se jí tam příliš nelíbilo, ale po několika dnech si zvykla a nechtělo se ji domu. Abychom ji přechod zpátky do reality trochu usnadnily, s babičkou jsme dneska pekli a vařili.
Recept na vdolečky je z časopisu Apetit. Už jsem podle nich dělala i domácí koblížky, které jsem na blog dávala asi před půl rokem.
Pokud jste nikdy neměli a neochutnali domácí vdolečky nebo kobližky a každou zkušenost, kterou s tímto pečivem máte je jen z obchodu děláte velkou chybu. Kynuté těsto není pro začátečníky vůbec lehké. Neříkám, že já jsem expert ve vaření, ale vzpomínám si že moje první kynuté těsto nedostálo svého názvu a ani trochu nevykynulo. Moje mamka ho nikdy nedělala a tak jsem ani nevěděla jak má těsto vypadat nebo jak dlouho ho hníst. Postupně jsem se, ale zlepšovala a dneska si troufám říct, že dělám vdolečky, které jsou správně nadýchané a rozplývají se na jazyku.
Na vdolečky můžeme dát buď povidla a nebo marmeládu a k tomu trochu zakysané smetany.

Origami DAY

Tento článek nebude mít s jídlem vůbec nic společného. Dlouho jsem se rozhodovala jestli to tady vůbec psát a nebo se na to vykašlat a pokračovat v receptech. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že občas neuškodí přečíst si něco a inspirovat se o něčem jiném než o jídle, i když jsme na blogu u vaření.

Dneska ráno jsem přemýšlela o tom, co bych mohla dělat. Nechtělo se mi být doma ani zavřená v nějakém obchodním centru. Chtěla jsem vyjít ven a něco tvořit a proto když jsem omylem klikla na facebookové stránky projektu "papírová Ostrava", sobotní program byl na světě. 

Na internetu jsem si našla návod na origami a ať jsem si myslela, že jsem v ručních pracích celkem zdařilá a troufám si říct, že mi to i vždy celkem šlo, hned po chvilce jsem zjistila, že jsem si ukousla příliš velké sousto. Celou jednu hodinu jsem dělala motýla, který nakonec vypadal spíš jako nedokonalá lodička, proto jsem ihned sestoupila o level niž a začala skládat origami pro začátečníky. 

Když jsem měla asi 30 různých zvířátek vydala jsem se do ulic a ozdobila hned několik stromů a pouličních lamp. 

Nejdéle jsem se ale zdržela u řeky Ostravice, kterou tady u nás v Ostravě máme. S kamarádkou jsme ozdobily starý a seschlý strom barevnými motýlky, takže se hned rozjasnil i když už na něj dopadla podzimní melancholie a větvě měl smutně zkroucené a listy dávno opadané. 

Ne všechny zvířátka se mi povedly, ale nemůžu si odepřít dobrý pocit z práce, kterou jsme dneska odvedly. Myslím že podobný origami den si může udělat každý z nás. S dobrým parťákem je to dokonce i zábava a můžete rozveselit nebo zvelebit místa na které se každý dívá skrz prsty od posprejovaných zastávek po oprýskané omítky domů nebo osamocené stromy u řeky. 

Pravý marocký čaj

Asi před rokem přivezl můj otec stříbrnou, marockou soupravu na čaj. Mamka ji používala spíš jako dekoraci do obýváku, ale já vždycky toužila ji použít a ve stříbrných konvicích uvařit dobrý, marocký čaj.
K soupravě jsem ale bohužel neměla speciální marocké, čajové skleničky a s děláním čaje jsem čekala dokud si skleničky nekoupím přes internet nebo v nějaké specializované prodejně. Dneska jsem ale na něj dostala takovou chuť, že jsem se vykašlala na skleničky a pustila se do jednoduché přípravy marockého čaje.
Postup je jednoduchý. Jediná zapeklitá věc je asi samotné nalévání čaje do skleniček, protože se čaj nalévá z výšky od půl do jednoho metru.
Po ochutnání jsem ihned poznala, že je to vlastně čaj, který se v čajovnách označuje jako "Tuareg" je sladký a díky spojení máty a zeleného čaje má osvěžující chuť. Pije se převážně vlažný.
Blahodárně působí i na tělo a to antibakteriálními účinky v ústech a celém zažívacím traktu.

Citronový chleba

Citronový chleba, při pečení tohoto pečiva jsem zažila několik opravdu vtipných i bolestivých chvilek, ale sladký, máslový výsledek s nádechem citronu stál za to.
Všechny věci, které jsem při pečení potřebovala jsme už doma měli. Myslím si, že když někdo častěji peče tak, třeba až na droždí, má vše po ruce stejně jako já. Příprava těsta, když nepočítám kynutí, mi zabrala asi 15 minut.
V původním receptu byly v chlebu ještě rozinky, ale u nás doma není nikdo komu by chutnaly a tak jsem místo rozinek polila chleba karamelem.
Při nešikovném a rychlém překlápění se mi chleba trochu rozlomil, ale výsledné chuti to neubralo.

Dýňové gnocchi

Podzim je převážně sezona dýní. Vím to už dlouho, ale nikdy jsem nijak neregistrovala jiný recept z dýně než dýňovou polévku a proto když mi kamarád řekl o tomto jídle rozhodla jsem se ho vyzkoušet ať to stojí co to stojí.

Při nejbližší příležitosti jsem si sehnala dýni a mohla jsem jít vařit.

Gnocchi jsem dělala poprvé a tak jsem nevěděla co od toho čekat a jestli to vůbec zvládnu. Když se mi něco nezdálo prostě jsem pokračovala podle uvedeného postupu a výsledek mě a celou moji rodinu překvapil. 

Jídlo jsem udělala s vajíčkem a opečenou slaninou, ale doporučuji zkusit taky vegetarianskou verzi -----> gnocchi s porkem a žampiony.

Recept jsem dala pod štítek vegetariánský přestože jsem do závěrečné fáze použila slaninu. Je, ale na každém z nás co si k tomu uděláme a dýňové gnocchi sami o sobě jsou vegetariánské.

"Podpultovky" ve fast foodech- Jaká je realita?

Rozhodla jsem se na blog sem tam napsat i nějaký článek, abyste si mohli občas i něco přečíst a já si zase procvičila gramatiku a sloh. Z toho vyplývá pro obě strany výhodná spolupráce, tedy symbioza.

Takže, co znamená termín podpultovky asi vysvětlovat nemusím, ale přiblížit by jsme si mohli tento termín v restauracích, fast foodech a kavárnách, které do české republiky přišly nejčastěji z Ameriky. 

V době krize, jak je asi všem známo, mají lidé méně peněz a vybírají si kde a jak je utratit. Také se rozšířilo plno programů za boj proti obezitě a podporu zdravého životního stylu a fast foody pomalu, ale jistě ztrácí svou oblibu. Rychlé občerstvení se ale nevzdá jen tak lehce a vymyslelo něco, o čem jsou informování jen pravidelní návštěvníci těchto restaurací. Tím něco, myslím již dříve zminované podpultové zboží. 

V každé restauraci nabízí něco jiného a abychom si to mohli dobře představit můžeme si ukázat pár příkladů o čem vlastně celý článek je:

Domácí žemlovka

Zná to asi každý z nás, pokud nejsou jablka nakrájená na měsíčky, většina lidí je nejí. Musím přiznat, že i já patřím do kategorie lenochů a jablku se zdaleka vyhýbám dokud si ho mamka nenakrájí do mističky k televizi.

Co ale tehdy, když je jablek tolik, že už  vám lezou i ušima? Jedině žemlovka. Sama jsem si "zemlbábu" zamilovala až v posledních letech. Jako malá jsem se ji, krupičce a nudlím s mákem obloukem vyhýbala, ale o to víc se mi dnes při vůni skořice a pečených jablek sbíhají sliny. 

Jednu dobu nám mamka dělala obdobu žemlovky i na snídani. Klasický, bílý, toustový chleba namazala máslem, přidala na plátky nakrájené jablka, cukr, skořici a zapekla v toustovači. Je to rychlé, dobré a určitě doporučuji vyzkoušet.

Duhové muffiny

Duhové muffiny jsem dělala poprvé na dnešní oslavu jednoho kamaráda. Už ted ale vím, že pokud je budu dělat příště nepoužiji práškové barvivo, jak bylo napsané v receptu, který jsem si našla, ale gelové. Barvy byly hned po zamíchání výrazné, ale když jsem muffiny upekla barvy zbledly a nebyl poznat velký rozdíl mezi žlutou, oranžovou a červenou.
Druhá věc, kterou udělám jinak bude samotné vrstvení barev. V receptu, který jsem měla slečna doporučovala vrstvení lžícemi, ale já bych si těsto přendala do zdobících sáčku -----> praktičtější, rychlejší, snadnější kontrola množství těsta v košíčcích.
Ale i přesto všechno byly chutově muffiny výborné a až se mi bude chtít patlat se s nimi znovu, určitě je udělám s vychytávkami, které jsem už napsala.

Sojovo-medové křidýlka

Dneska dostal můj mladší brácha chut na nějaké dobré maso. Nejdřív jsem chtěla klasicky upéct kuře, ale pak mě napadlo, proč to neudělat nějak zvláštně? Našla jsem si recept, který jsem kdysi dělala podle jednoho časopisu.
Nejvíc se mi na tomto receptu líbí spojení slané sojové omáčky a sladkého medu, aby byly křidýlka upečené dozlatova přidala jsem k medu i rozpuštěné máslo, které chutě zjemnilo a propojilo a hlavně mírně zahustilo omáčku, která se nám díky podlévání masa udělala.
Když křídla jíte, marináda se vám mírně lepí na prsty a tak si je pořád dokola olizujete a nemůžete přestat jíst dokud není všechno pryč (vlastní zkušenost).

Tvarohové knedlíky s ostružinami

Po několika týdnech trávím znovu nějaký čas s babičkou. A protože z domu přinesla i krabičku s ostružinami a jiným lesním ovocem rozhodla jsem se využít situace a připravit z nich něco dobrého na blog. Chvilku jsem ale musela přemýšlet co udělat, abych nedělala pořád dokola nějaké buchty a jídlo bylo tím pádem z trochu jiného soudku než obvykle. 

Tvarohové knedlíky od babičky miluji, i když s ostružinami jsem je měla poprvé v životě. Moje preferované ovoce jsou jednoznačně merunky a proto mě překvapilo, jak dobré to bylo jídlo. Taky bych chtěla vyzdvihnout jednu z výhod těchto knedlíků a to ta, že do nich můžeme dát jakékoliv ovoce a ne dělat pro jiné ovoce jiné těsto, jak je zvykem u mnoha lidí co znám. 

Hruškový koláč s tvarohem a bílým vínem

Romeo a Jůlie, sůl a pepř, Starsky a Hutch, Bonnie a Clyde nebo nůž a vidlička, to jsou věci a lidé, kteří k sobě neodmyslitelně patří a jsou spojeny jedna s druhou. Další takovou dvojicí jsou hrušky a bílé víno. Poprvé jsem toto spojení viděla v receptu na hovězí líčka a už tehdy mě to zaujalo a právě dneska jsem měla možnost to vyzkoušet.
Koláč jako takový mě, ale napadl až dneska ráno. Včera při houbaření jsem si totiž natrhala i několik hrušek a protože nebyly natolik měkké, aby se daly jíst jen tak, uvažovala jsem co z nich udělat. Jako první mě napadl hruškový cheesecake, který jsem měla jednou v cukrárně a opravdu moc mi chutnal, neměla jsem ale všechny suroviny a tak jsem mírně improvizovala a udělala tuhle dobrotu.
Koláč jsem dělala poprvé, ale už ted vím, že to nebylo naposled, protože je opravdu luxusní.

Houbová smaženice

Dneska jsme si s kamarády udělali menší výlet do lesa. Podle mého názoru jsme byli opravdu vtipně vypadající trojka. Postu, vůdce skupiny se chytil můj kamarád Mário, který byl asi jako jediný z nás opravdu oblečený a připraveny do lesa, já osobně šla vždy jako druhá s batohem, nožíkem a fotákem, abych mohla dokumentovat celou výpravu, kterou jsme se rozhodli podniknout. Jako poslední byl kocovinou zmožený poslední člen skupiny, Dája.

Hub jsme našli celkem dost, ale hodně málo jich prošlo pod zkušeným okem ve předu jdoucího Mária, který většinu hub vyloučil jako nejedlou, jedovatou, zkaženou nebo prostě jenom, blbě vypadající. I přesto jsme něco z lesa přinesli a z toho zbytku jsme si připravili opravdu dobrou smaženici, která nás, kupodivu, neotrávila.

Luxusní horká čokoláda

Dny se zkracují, noci prodlužují. Rána bývají chladná a každý z nás si začíná uvědomovat, že léto končí a nastupuje podzim.
Horkou čokoládou jsem začala éru podzimních a zimních receptů, které ted budou na blogu převažovat a taky trochu oslavila první použití těchto super hrníčků s názvem mého blogu, které jsem si koupila (hrníčky a další nádobí jsem zakoupila zde ---->  https://www.facebook.com/EmaMamisu?fref=ts ).
Horkou čokoládu můžeme dělat dvěma způsoby. Bud smíchat kakao a další ingredience a vše zalít horkou vodou, nebo rozpustit tabulku čokolády s mlékem. Já si pro dnešek vybrala druhou možnost a hodně jsme si doma pochutnali.