Jablečný závin

Jablečný štrůdl je dezert, který zná od své babičky snad každý. Společně s žemlovkou tvoří nerozlučitelnou dvojku, kterou připraví každá maminka nebo babička, když máte doma na podzim neuvěřitelné množství jablek u kterých nevíte co s nimi. Není na něm prakticky vůbec co zkazit a proto ho zvládne i dítě na nižším stupni základní školy a když máte kupované těsto je vše hotovo, bez pečení, asi za 15 minut.
U nás doma nikdo nemá moc v oblibě rozinky, proto je do závinu nikdy nedáváme, ale nahrazuji to velkou hrstí vlašských ořechů nebo mandlí.

plněné žampiony

Už na začátku roku, když jsem si založila blog jsem tady přidala recept na plněné žampiony. V tu dobu jsem ale fotila mobilem a i já sama jsem si uvědomovala, že fotky nevypadají jako něco do čeho by jste s chutí zakously. Proto, když jsem včera viděla na farmářských trzích levné a hezké žampiony využila jsem situace a dneska jich pár udělala jako předkrm k obědu.

Recept jsem udělala znovu a přefotila.

Taky tím chci začít psát nový štítek "Jednohubky a Tapas", který jsem plánovala už několik měsíců a zaměřit se tady na různé jídla na party a oslavy, které mám ráda jak já tak mojí přátelé. 

Menší tip: když chcete žampiony použít jako jednohubky, které si na oslavě každý vezme do ruky měli byste se soustředit na to, aby jste vybírali malé žampiony, protože je o hodně jednodušší a samozřejmě pohodlnější dát si jednohubku do pusy najednou a nemuset do ní kousat víckrát. Když ale toto jídlo připravujete jako předkrm, který jíte příborem, můžete si dovolit použít žampiony trochu větší.

Kuře kung pao

Po dlouhé době jsem dnes byla nakupovat v tescu. Narazila jsem na oddělení mezinárodní kuchyně kde jsem si ihned koupila pár věcí ze zahraniční gastronomie jako chilli olej, cukrový pomerančový sirup a samozřejmě i několik věcí z asijské kuchyně (ústřicová omáčka, rýžový ocet, arašídový olej). Už v obchodě jsem se rozhodla, že dneska na oběd připravím čínské, kuřecí kung pao a když jsem dnes poprvé v životě použila všechny pravé asijské ingredience opravdu jsme si pochutnali.

Byt voněl jako asijská restaurace a nakyslá chuť ústřicové omáčky se sladkým třtinovým cukrem a charakteristickou arašídovou chutí vám v puse rozvířila zatím nepoznanou asijskou harmonii.

Grilované broskve s mascarpone

O prázdninách jsem na blog dělala několik hamburgeru a dala je do sekce grilování. Chtěla jsem sem dát i tento super grilovaný dezert, ale absolutně jsem to zazdila a vzpomněla jsem si až dneska díky tomu, že jsem promazávala staré fotky z počítače.
Dezert sám o sobě mi opravdu chutnal. Sladká chuť teplých grilovaných broskví a studeného, nadýchaného mascarpone, které místy připomíná vanilkovou zmrzlinu a kyselé chuti čerstvě vymačkané limetkové šťávy se prostě nedá odolat. Největší plus toho všeho je, že to je opravdu rychlovka.

Club sandwich

Club sandwich by měl být jeden z prvních a možná snad dokonce první sandwich na světě. Četla jsem hodně teorii jak asi vznikl, ale nejvíc se mi zalíbily tyto dvě...
Jedna teorie říká, že jako první na světě nabídl svým přátelům, známým a hostům svačinku, která se vyvinula v dnešní sandwich, lord John Montag Sandwich z Anglie. Kolem roku 1750 se však jednalo jen o maso vložené mezi dva krajíce chleba.
V druhé teorii se naopak píše, že první sandwich vznikl v jednom známém anglické casinu, kde přemýšleli jak občerstvit své hosty tak, aby nemuseli přestat hrát a mohli pokračovat v utrácení svých peněz.
Co je asi nejdůležitější je, že sandwich je několika patrový. Tradičně se dělají jen dvě patra, ale pro odvážlivce jich můžete udělat třeba čtyři, pět nebo klidně deset. Aby se vám celý sandwich nerozjel a snadněji se jedl zapíchneme do něj párátka nebo špejle, které všechno zpevní a drží hezky u sebe. Na internetu se recepty malinko liší, někdo přidává vejce, někdo nakládané okurky, ale základ s kuřecím masem, slaninou, rajčaty a salátem je vždy stejný už několik desítek let.

Restaurace Espaňa

Dneska jsem byla se svými dvěma kamarádkami ve španělské restauraci Espana v Ostravě. Slyšela jsem o ni už dávno a některé názory byly kladné a jiné mě od návštěvy Espani odrazovaly. I přesto všechno jsem tam ale dnes šla a můj názor je, že to není restaurace kam by člověk chodil každý den třeba na oběd, protože je to tam dost drahé. Samozřejmě je zde i týdenní menu, které je, jako v každé restauraci, levnější a jeho nabídka se odvíjí podle toho jaké suroviny jsou v dané období levné a jestli je zrovna sezona toho nebo toho.
Celkový jídelníček mi zrovna španělský nepřijde. Ano, najdeme tam sekci španělské speciality nebo tapas, ale čekala jsem o hodně víc. Dezerty se skládaly z palačinek, vanilkové zmrzliny a francouzské, čokoládové pěny. V klasické restauraci by si na palačince každý pochutnal, ale v místě kde se mají specializovat na gastronomii nějaké země a kde se člověk chodí dozvědět něco nového, obnovit zašlé vzpomínky z letní dovolené nebo porovnat jídlo té země o které se pokoušel doma podle kuchařky s jídlem od profesionálního kuchaře, mi to přijde celkem málo.

Pastýřský koláč

Mnohokrát jsem slyšela názor, že angličané umí neuvěřitelně hodně věcí, ale vaření mezi ně nepatří. Asi bychom našli opravdu málo lidí kterým chutnají třeba octové chipsy, dušené ledvinky, rozvařená zelenina nebo typický, anglický, vánoční puding.
V ponuré šedi britské gastronomie, ale prosvítá pár jídel za které by se nemusel stydět žádný národ. Jedním z těchto jídel je určitě i pastýřský koláč nebo-li "shepherd´s pie", můžeme ho najít v mnoho variacích třeba s treskou a hráškem "fisherman´s pie" nebo s hovězím masem "cottage pie".
Samotný koláč je vlastně směs mletého masa a zeleniny (hrášku, mrkve) s peřinou z bramborové kaše. Na ingrediencích samo o sobě není nic moc zajímavého. Každý měl někdy bramborovou kaši nebo mleté maso, ale společně v netypickém, domácím, anglickém jídle ho musí vyzkoušet každý.

Churros

Ve škole se učím španělsky už druhým rokem. Baví mě to a ráda se dozvídám nové věci o Španělsku, jejich kultuře a gastronomii, stolování a o zajímavých místech nebo událostech, které se tam dějí.
Aby nás naše třídní učitelka a zároveň španělštinářka nějak odměnila po celoroční dřině, rozhodla se na konci minulého školního roku připravit doma a přinést nám nějakou španělskou chuťovku. Vybrala si právě churros (čteme ,,čuros").
Vyprávěla nám jak si churros dávala s kamarády, když šla nad ránem domů z nějaké párty. Když jdete kolem voňavých stánků kde se line vůně čerstvě usmažených churros, skořice a čokolády neodoláte a asi za 2 eura si je koupíte.
Nevím proč jsem na ně dostala chuť právě dneska, ale hned co jsem vstala věděla jsem, že dneska bude den kdy se o churros pokusím i u mě doma. Nevěděla jsem co přesně čekat, ale není to poprvé co jsem něco vařila stylem "uvidíme co z toho bude".
Ale nakonec jsem ujídala už mezi focením.